Koronavirus v právu
V současnosti v České republice asi není člověka, který by neslyšel o novém onemocnění, které se poprvé objevilo v Číně, označovaném běžně jako koronavirus. Ačkoliv jsou tohoto onemocnění plná média, v dnešním článku bychom k němu přistoupili poněkud jinak, a rozebrali, jaká je právní úprava postupu, pokud se takové infekční onemocnění objeví, kdo například nařizuje karanténu a jaké jsou její podmínky, nebo jaký má pobyt v karanténě dopad v pracovněprávním vztahu.
V českém právním řádu je postup v případě nákazy infekčním onemocněním upraven v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon o ochraně veřejného zdraví). Zákon zakotvuje definici infekčního onemocnění, stejně tak určité povinnosti fyzických osob, které onemocní infekčním onemocněním, aby bylo zabráněno dalšímu šíření onemocnění. Mezi takové povinnosti podle § 64 patří např. podrobení se izolaci, podání specifických imunologických preparátů, lékařské prohlídce nebo karanténním opatřením. Dále je infikovaná osoba povinna dodržovat další omezení (např. neznečišťovat zdroj pitné vody, potraviny atd.) a hlavně zdržet se jakékoliv činnosti, která by mohla vést k dalšímu šíření infekčního onemocnění. O protiepidemických opatřeních rozhoduje orgán ochrany veřejného zdraví a poskytovatel zdravotních služeb.
