Komunikace se staršími pacienty

Souhrn

Stárnutí populace přináší kromě zvýšených nákladů na péči také měnící se nároky na lékaře a další pracovníky ve zdravotnictví. Předpokladem našeho úspěchu je dobrá a efektivní komunikace. V článku připomínáme některá specifika komunikace s pacienty vyššího věku i možnosti, jak zajistit, aby dobře míněné (a vědeckými důkazy podložené) rady lékaře byly uplatňovány i v životě. (Kap Kardiol 2025; 17: 25–27)

Klíčová slova

stárnutí – komunikace – kognitivní funkce – soběstačnost – farmakoterapie

Úvod

Stárnutí populace ovlivňuje všechny oblasti naší společnosti, má a bude mít významný vliv na poskytování zdravotní péče, ale i ostatních služeb, které bude třeba lépe přizpůsobit potřebám stárnoucí populace. Zatímco se celkový počet starších lidí (65 plus) u nás zvýší do poloviny tohoto století ze současné pětiny na téměř třetinu celé populace, nárůst počtu lidí v nejvyšších decenniích bude ještě daleko výraznější, takže každý desátý občan České republiky v té době bude starší 80 let.

Populace starších lidí je velmi pestrá a patří sem lidé v různé kondici, se zdravotními problémy i bez nich, ale také ti, kteří se těší skvělému zdraví, jsou výkonní srovnatelně jako lidé o mnoho let mladší, vykonávají zodpovědné společenské role. V současné moderní gerontologii nahlížíme stáří jako závěrečné období života, pozdní dospělost, kdy sice dochází v různé míře k involučním změnám, ty však při normálním stárnutí nenabývají patologických hodnot. Například u starších normálně stárnoucích lidí se může vyskytovat určité zhoršení kognitivních funkcí (paměť, výbavnost), ale nejde o demenci. Syndrom demence není součástí normálního stárnutí, ale jeho prevalence je ve stáří vyšší. Obdobně je tomu například s frailty a dalšími geriatrickými syndromy, ale také se smyslovými poruchami, které jsme do nedávné doby jako součást stárnutí akceptovali, ovšem v současné době jsou mnohé jejich příčiny daleko lépe léčitelné, a navíc existují velmi účinné kompenzační pomůcky, které mnozí starší lidé s úspěchem používají. Nicméně stále vůči nim existují předsudky, obavy, ostych. To platí ostatně o všech kompenzačních pomůckách, včetně těch pro usnadnění pohybu u onemocnění pohybového aparátu, která jsou také ve vyšším věku častější.

Stav smyslů (zrak, sluch), psychické zdraví (kognitivní a emoční stav), schopnost lokomoce a celková vitalita související zejména s nutričním a metabolickým stavem, stavem kompenzace zejména chronických onemocnění: jde celkem o šest oblastí, které Světová zdravotnická organizace shrnuje pod pojmem intrinsic capacity (vnitřní kapacita ke zdraví, tedy i ke zdravému stárnutí). Všechny tyto faktory ovlivňují funkční stav a soběstačnost.

Jak s pacienty komunikovat

Z výše uvedeného vyplývá, že v péči a komunikaci s pacienty vyššího věku, zejména v nejvyšších věkových decenniích, musíme brát v úvahu mnoho proměnných, které ovlivňují jejich celkový stav, s ním související potřeby a také způsob komunikace, který bychom měli zvolit. Pro běžnou komunikaci je důležitý stav sluchu, který nejprve orientačně posoudíme, zeptáme se, zda pacient má kompenzační pomůcky (sluchadla či zesilovače), a vybídneme jej a ponecháme čas, aby si je nastavil. Na pacienta mluvíme pomaleji, dostatečně hlasitě, zachováváme oční kontakt, správně artikulujeme. Ověřujeme si, zda dostatečně rozuměl, případně sdělení či dotaz zopakujeme, případně předáme ještě písemnou informaci (letáček), pokud je to vhodné a pokud je k dispozici. Jedná se o zdánlivé drobnosti, které však mohou komunikaci zlepšit. Komunikaci s pacientem nepochybně usnadní, když orientačně zhodnotíme jeho zrak (s ohledem zejména na psané informace či formuláře, které mu potřebujeme předat, včetně například informovaného souhlasu).

Dále vyšetříme stav kognitivních funkcí a celkové soběstačnosti, tedy zejména: zda zapomíná, jak se orientuje, v čem je soběstačný, na co nestačí, v jakém čase a jakým způsobem se situace vyvíjela. Nejlépe anamnesticky, pokud přichází s rodinným příslušníkem. Můžeme doplnit jednoduchým testem (například test hodin, či MiniCog, což je test hodin a zapamatování tří slov). Pokud zjistíme poruchu kognitivních funkcí, musíme jí přizpůsobit způsob komunikace. Obracíme se přímo na pacienta, nemusíme mluvit hlasitě (pokud dobře slyší) ani obzvlášť pomalu. Snažíme se mluvit jednoduše, srozumitelně, stručně. Svá sdělení formulujeme pokud možno v krátkých větách, heslovitě. V průběhu rozhovoru pacienta podporujeme, ujišťujeme jej, že rozumíme, nebo se stručně doptáme. Podle potřeby sdělení či dotazy opakujeme, a to i několikrát v průběhu rozhovoru. Zásadně nepoužíváme „elderspeak“, obdobu dětinského výraziva, které se bohužel ještě někdy v péči vyskytuje („to jste šikovná“, „broučku“, „babičko“, „beruško“). To platí samozřejmě nejen u pacientů s kognitivní poruchou. Pokud možno se vyhýbáme odborným termínům nebo je vysvětlujeme. Průběžně získáváme zpětnou vazbu, zda nám pacient rozumí. V každém případě však platí, že bychom vždy měli tyto pacienty přijímat, podporovat a respektovat jako dospělé osoby.

Kognitivní poruchy mohou provázet jak syndrom demence, který vzniká v důsledku zejména neurodegenerativních onemocnění, tak i další stavy negativně ovlivňující funkci mozku (vaskulární a kardiovaskulární, metabolické, toxické), ale i další situace, které jsou velmi významné a na které bychom při vyšetření starších pacientů měli pamatovat (například sociální deprivace, týrání a špatné zacházení). Důležitá je také diferenciální diagnostika deliria, pokud došlo k rozvoji či zhoršení kognitivní poruchy v průběhu několika hodin či dnů. Odstranění vyvolávající příčiny deliria a jeho management mohou mít pro pacienta naprosto zásadní význam. I proto je důležité věnovat při vyšetření pozornost eventuálním poruchám kognitivních funkcí.

Významný problém nejen v komunikaci s pacientem vyššího věku často představuje i deprese, která se často projevuje odlišně než u mladších lidí, zpravidla se vyskytují jen některé příznaky. Může mít také méně výraznou emoční složku a více tělesných příznaků – únava, poruchy spánku, nechutenství, bolesti a pokles celkové vitality. Výrazné jsou sociální dopady – osamělost, izolace. Jedná se o pacienty, se kterými si často „nevíme rady“, spolupráce s nimi je obtížná, provázená opakovanými nezdary. Pokud však na možnost deprese pomyslíme a zvolíme vhodnou terapii, můžeme tím nejen zlepšit kvalitu života nemocného, ale i komunikaci s ním.

Jak je uvedeno výše, žádné onemocnění nemusí nutně vyšší věk provázet. Nicméně mnohá onemocnění a syndromy mají ve vyšším věku výrazně vyšší prevalenci, takže dochází k multimorbiditě, která je velmi často spojena s polypragmazií. Přes existenci lékových záznamů se stále setkáváme se situacemi, kdy pacient užívá mnoho léků, v nichž se vyskytují i duplicity léků stejného složení, a k tomu ještě užívá volně prodejné léky či doplňky, z nichž jsou některé pro tuto věkovou skupinu vysloveně nevhodné (nesteroidní antirevmatika). Proto považujeme téma farmakoterapie za důležitou součást komunikace s pacientem vyššího věku.

Kromě farmakoterapie jsou však pro pacienty vyššího věku důležitá i další doporučení, kterým není vždy věnována dostatečná pozornost. Dostatečná fyzická, psychická i duševní aktivita, zdravá strava, prevence kardiovaskulárních a dalších onemocnění jsou důležitou součástí péče o zdraví v průběhu celého života včetně vyššího věku, situací chronických onemocnění, kdy zásadním způsobem napomáhají zlepšení zdraví, celkové pohody a kvality života.

Social prescribing

Všeobecně je však známo (a studiemi prokázáno), že obecná doporučení ke změně životního stylu přispívají jen relativně málo. Proto byly zvažovány různé cesty, jak tato doporučení přiblížit lidem, konkretizovat je tak, aby nastala skutečně žádoucí změna jejich chování ke zdraví. Jednou z těchto metod je tzv. social prescribing. Jde o metodu péče o zdraví, kdy odborní zdravotničtí pracovníci), doporučují pacientům využívání různých komunitních služeb a dalších (místně, časově i fi­nan­čně) dostupných zdrojů, které jim pomohou řešit jejich zdravotní, ale i sociální, emocionální a praktické potřeby. Namísto předepisování farmak doporučují tito odborníci aktivity nebo zdroje, které mohou zlepšit zdraví a celkovou pohodu pacienta, jako jsou různé aktivity, podpůrné skupiny, cvičební programy, umělecké kurzy nebo přístup ke komunitním organizacím a službám. Cílem je nefarmakologické ovlivnění determinant zdraví. Například: „Léčíte se s hypertenzí, máte nadváhu. Zde je letáček či link s informacemi včetně kontaktů o skupině, která se pravidelně schází na nordic walking, chodí společně do přírody, společně vaří zdravé recepty…“ Social prescribing je metodou, která byla v mnoha zemích vědecky ověřena, a další studie probíhají. Například studie Recetas (v rámci mezinárodní spolupráce programu Horizon), na které se za Českou republiku podílíme, zkoumá právě efekt společných vycházek do přírody na zdraví a pohodu starších lidí.

Závěr

Komunikace s pacientem bývá východiskem našich úspěchů i neúspěchů. Starší lidé nejsou jiní než ostatní pacienti, vždy bychom ale měli mít na paměti, že mohou být vulnerabilnější, pomalejší. Celou seniorskou populaci nelze stručně charakterizovat, protože je nesmírně heterogenní, ale přesto tu je jedna zásada, která je platná téměř pro všechny: v práci se staršími lidmi nesmíme spěchat. „Festina lente“ tu tedy platí daleko více než v jiných oborech.

Adresa pro korespondenci

Doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D. 
Gerontologické centrum
Šimůnkova 1600, 182 00 Praha 8
e‑mail: iva.holmerova@gerontocentrum.cz