Komunikace s pacientem s chronickým kardiovaskulárním rizikem

Souhrn

Chronické kardiovaskulární (KV) riziko je definováno jako trvalé nebo dlouhodobé zvýšení pravděpodobnosti vzniku kardiovaskulárních příhod, jako jsou infarkt myokardu, cévní mozková příhoda nebo srdeční selhání. Přestože jsou preventivní strategie dobře známy, jejich uplatnění v každodenní praxi naráží často na bariéry v komunikaci mezi lékařem a pacientem. Mnoho pacientů vnímá KV riziko jako abstraktní pojem, který se jich „zatím“ netýká. Cílem efektivní komunikace je transformovat toto riziko do konkrétních, srozumitelných informací a podpořit pacienta v aktivní spoluúčasti na péči o své zdraví. (Kap Kardiol 2025; 17: 12–18)

Klíčová slova

kardiovaskulární riziko – infarkt myokardu – motivace – sdílené rozhodování

Personalizace sdělení

Pacienti nejlépe reagují na informace, které se jich přímo týkají. Pouhá informace o „vysokém cholesterolu“ nebo „riziku infarktu“ je pro většinu pacientů příliš obecná. Doporučuje se využívat nástroje jako SCORE2, které umožňují prezentovat konkrétní absolutní riziko v číselné nebo grafické podobě (např. riziko infarktu myokardu v příštích 10 letech je 10 %). Tato čísla by měla být „přeložena” do běžného jazyka: „Z každých 100 mužů ve vašem věku a podobném zdravotním stavu bude mít deset do deseti let infarkt nebo mrtvici.“

Efektivní je také přirovnání rizika ke známým situacím – např. „Vaše riziko je podobné, jako když jezdíte autem bez pásu.“ Důležitá je také kontinuita sdělení – opakování klíčových informací při každé návštěvě. Krátké intervence i ve velmi omezeném čase (2–3 minuty) mohou mít významný dopad, pokud jsou správně vedeny. Užitečné je využití vizuálních pomůcek, letáků nebo digitálních nástrojů. Sdělení rizika musí být přizpůsobeno míře zdravotní gramotnosti pacienta.

Motivace a sdílené rozhodování

Pacienti často přicházejí s předsudky, nedůvěrou k lékařům nebo obavami z léčby. Aktivní naslouchání a otevřené otázky („Co si o tom myslíte?“, „Jak vnímáte svůj zdravotní stav?“) pomáhají odhalit postoje, které ovlivňují motivaci ke změně. Je třeba vyvarovat se přehnaného paternalismu nebo moralizování („Musíte přestat kouřit!“), které mohou vést k odporu nebo pasivitě.

Základním pilířem ovlivnění KV rizika je změna životního stylu, která však bývá nejobtížněji dosažitelná. Motivace ke změně by měla vycházet z vnitřního přesvědčení pacienta, nikoli z vnějšího tlaku. Jako efektivní se osvědčila metoda motivačního rozhovoru (motivational interviewing), která klade důraz na respekt, empatii a spolupráci. Tento přístup podporuje vnitřní motivaci pacienta ke změně tím, že mu umožňuje objevovat vlastní důvody ke změně.

Pacient má právo podílet se na rozhodování o své léčbě. Zapojení pacienta do rozhodování o léčbě (např. nasazení statinů, antihypertenziv, změna jídelníčku) posiluje jeho důvěru a adherenci. Sdílené rozhodování by mělo být standardní součástí každé konzultace. Pomáhá rovněž zlepšit vztah lékař–pacient a snížit riziko nedorozumění.

Závěr

Komunikace s pacientem s chronickým KV rizikem představuje náročnou, ale zásadní součást kardiovaskulární prevence. Vyžaduje trpělivost, empatii, schopnost zjednodušit složité informace a ochotu ke spolupráci. Moderní medicína by neměla být jen technicky přesná, ale i srozumitelná a lidská. Jedině tak lze dosáhnout skutečné změny chování a snížení KV morbidity a mortality.

Adresa pro korespondenci

MUDr. Vlastimil Černíček
Kardiologické oddělení, Krajská nemocnice T. Bati, a. s.
Havlíčkovo nábřeží 600, 760 01 Zlín
e‑mail: v.cernicek@seznam.cz